english   česky


 
Novinky Denní aktuality Program Pro návštěvníky Blog LFŠ O festivalu Partneři Kontakty

Hlavní pořadatel


Asociace českých filmových klubů


Spolupořadatel



LFŠ podporují



Kritici v knihovničce

Postřehy o letošních hvězdách Letní filmové školy jako je Gustav Machatý, Eduard Grečner, Fero Fenič nebo Krzysztof Kieslowski si nemusíte psát jenom do notýsku na přednáškách a úvodech. Můžete je mít i doma, už sepsané od lidí, kteří se psaním živí, tedy filmových historiků, kritků a publicistů. A úhledně svázané do knížky s názvem Panorama filmové kritiky, s pořadovým číslem IV. Články v ní kromě části programu 37. LFŠ mapují i poslední filmovou sezónu v zemích Visegrádské čtyřky a přejí k narozeninám dvěma výrazným kritikům - Galině Kopaněvě a Pavlu Brankovi. Sborník je dvojazyčný, takže všechno si mohou přečíst i vaši anglicky mluvící přátelé. Pro ně i pro sebe si Panorama můžete za 99 korun koupit právě teď na LFŠ. Ptejte se v kině Hvězda nebo v infostanu před ním. Po Filmovce se sborník začne prodávat v Terryho ponožkách.
 

(Ne)oblíbený debut

z filmu JizvaFilm, kterým v roce 1976 Krzysztof Kieslowski debutoval jako režisér hraných celovečeráků, byl dneska k vidění ve Sportovní hale. Jizva se obvykle řadí do vlny Kina morálního neklidu, ale podle odborníka na polského mistra, Marka Haltofa, se tam zas tak úplně nehodí. "Točit v Polsku film o továrně a jejím řediteli bylo tehdy problematické, když se chtěl člověk vyhnout určitým schématům z 50. let. V Jizvě jsou taky ještě prvky dokumentu, Kieslowskiho předchozí etapy." Jizva se na filmovce hrála už před deseti lety, což si v sále pamatoval minimálně jeden muž - polský režisér a Kieslowskiho kamarád Krzysztof Wierzbicki. "Neměli jsme s Krzyszkem tenhle film moc rádi, on byl ke svému dílu velmi kritický, říkal, že pokud je režisér spokojený, tak je něco špatně. Tehdy jsem se na LFŠ po projekci omlouval divákům, že na Jizvu museli dívat. A oni mi vynadali, co to povídám, že to je výborné a přesně vystihuje ten systém."
 

Je tu Joe

Přišel čas, aby řádně znervózněli ti, kdož trpí hippopotomonstro-sesquippedaliofobií (tedy strachem z dlouhých, komplikovaných slov). Do Uherského Hradiště totiž přijel thajský mistr Apichatpong Weerasethakul, muž, jehož jméno si dovolí vyslovit jen odvážní, pročež si pro jistotu nechává říkat Joe. Při půl třetí uvedl ve Slováckém divadle svůj "příběh osudové homosexuální lásky" Tropická bouře a ve chvíli, kdy tyto řádky vznikají, se pozvolna chystá do Hvězdy, aby představil Světlo století, vzpomínku na své rodiče, která má být "esencí režisérova vizuálního citu a vybroušeného stylu." Zlatým hřebem jeho přítomnosti ale dozajista bude především jeho zítřejší masterclass. Po Emiru Kusturicovi je Apichatpong mimochodem už druhým letošním návštěvníkem LFŠ, který se může chlubit Zlatou palmou z Cannes.
 

Pták pro Ptáka

Před projekcí nové, digitální verze páně Kieślowského Dvojího života Veroniky (která v obnovené premiéře zanedlouho vstoupí i do nehradišťských kin) byla ve Hvězdě předána další výroční cena. Jejím držitelem se "za zásluhy o zásadní rozvoj filmových klubů" stal dlouholetý plzeňský klubista Pavel Pták. Předseda Rady AČFK Rudolf Fiedler, který se čestné povinnosti ujal, na úvod řekl, že soška ptáka klubáka má s příjmením vyznamenaného společné více, než by se mohlo zdát: "Když jsme se připravovali poprvé udělovat tuto cenu, právě jsem si povídal s panem Ptákem, a o chvíli později jsem si telefonoval se sochařem, kterýá se ptal, jakou by měla mít podobu. Měl jsem málo času, tak jsem jen pokrčil rameny - ,nevím, třeba ptáka'." A zbytek je, jak praví klišé, historie...

zpět   |   nahoru   |   domů


Všechna práva vyhrazena / © 2011 Asociace českých filmových klubů / realizace nextWEB / admin