english   česky


 
Novinky Denní aktuality Program Pro návštěvníky Blog LFŠ O festivalu Partneři Kontakty

Hlavní pořadatel


Asociace českých filmových klubů


Spolupořadatel



LFŠ podporují



Tak, a je to v ráji...

atmosféraPesimista si při pohledu na ještě dosychající dopolední kaluže spolu s Petrem Zelenkou zanotuje "fucking weather!" Optimista poznamená, že už jsou téměř vysychlé, a dle doporučení Jána Zákopčaníka si vsugeruje "slunce v duši." Realista si najde místo k sezení, otevře programový katalog a začne plánovat své filmové školení bez ohledu na to, zda budou padat teplotní rekordy či trakaře. A ať už dámy a pánové, kteří - vesměs s objemnými krosnami na zádech - právě začínají proudit od nádraží vstříc centru počínajícího dění, patří do kterékoli skupiny, všichni jistě doufají, že jim následující dny opět přinesou ten kýžený mix zábavy a kulturního povznesení. Byť to vskutku oficiální zahájení 37. ročníku Letní filmové školy nastane až při zítřejším podvečeru, dveře do filmového ráje se začínají rozevírat už dnes. Račme vstoupit!
 

Zaostřeno na Dunaj

Ruxandra ZenideS prvními diváky přijeli do Hradiště i první hosté. Třeba Ruxandra Zenide. Rumunská filmařka žijící ve Švýcarsku, která debutovala filmem podle českého scénáře. Konkrétně od Marka Epsteina, s nímž se seznámila během studí na FAMU. "Byl to impuls z lásky. Někdo dává auta nebo šperky, ty jsem neměl, tak jsem poslouchal, co by si Ruxandra přála a co mi říká. Třeba historku, jak byla jako dítě na táboře v deltě Dunaje a když tam myli po obědě hrnec, za pět minut byl plný ryb," prozradil Epstein, jak se stalo, že vymyslel scénář o rumunské dospívající dívce jménem Ryna, která nespokojeně žije v zapadákově u řeky. "Řekla jsem Markovi, ať napíše příběh z delty Dunaje, protože ta oblast mezi vodou a zemí je zajímavé prostředí, kde se dá ukázat lidské chování," doplnila režisérka, která je dnes už vdaná za rumunského filmaře Alexe Iordachesca. Jeho Cestu za horizont bude v rekonstrukční novotou vonícím kině Hvězda uvádět v sobotu dopoledne.

 

Jedenácté příkázání: Kieślowského vzpomeneš

Jeden z největších machrů, které kdy (nejen) polská kinematografie poznala, se před sedmdesáty lety narodil a před patnácti zemřel. Při této příležitosti byla připravena nejen vydatná retrospektiva - čítající kromě jeho slavných děl také počiny méně známé včetně těch krátkometrážních a dokumentárních - ale také výstava, nazvaná Stopy a vzpomínky. Do foyer kina Hvězda byla importována z Łódźe, odkud ji doprovodil ředitel tamního Muzea kinematografie Mieczysław Kuźmicki. Ten před zahájením vernisáže předal diplom Polského institutu filmového umění autorovi knihy Konfrontace Pavlu Rajčanovi. Ve svém úvodu pak řekl: „Jsem rád, že výstava je v Uherském Hradišti a že ji chce vidět tolik mladých lidí. Připravili jsme ji už před pěti lety, u příležitosti desetiletého výročí Kieślowského smrti, ale stále je aktuální a důležitá. Lidé, kteří znají jeho život a tvorbu, si jej rádi připomenou, a ti, kteří znají jen jeho tvorbu, se jistě rádi dozvědí něco o jeho životě.“ A dodal: „Odehrává se v roce, kdy Polsko předsedá Evropské unii, což je dobrá návaznost na vaši zemi.“ Tak tedy doufáme, drazí severní sousedé, že vaše předsednictví bude mít lepší vyústění, než to naše. A také než život Krzystofa Kieślowského, který předčasně skončil už ve čtyřiapadesáti letech.
 

Afghánistán podle Vengláře

Alexander Vondra a Radek VenglářJedním z velikých letošních témat je terorismus, který začal západní svět podstatně zostřeněji vnímat před jedenácti lety, konkrétně po útocích 11. září 2001. Ještě dříve, než budou odpromítány filmy, reflektující příslušné období (čti: to, v němž žijeme), byla na Palackého náměstí odhalena výstava fotografií, pořízených v Afghanistánu četařem Radkem Venglářem. Expozici, nazvanou Afghánské momenty, odhalil osobně jeho nejvyšší šéf, ministr obrany Alexandr Vondra, který přiznal, že za jeho přítomností "stojí Libor Karásek, někdejší starosta Uherského Hradiště a můj nynější náměstek, který blokoval můj program, abych mohl přijet." A dodal: "Pokud má někdo možnost ukázat tu těžce zmítanou zemi okem umělce, je to rozhodně více, než co můžeme vidět v těch televizních soundbitech." Sám Venglář (který mimochodem ani v nejmenším nezapírá, že nemá žádné fotografické vzdělání a že jsou jeho obrázky počítačově upravované, což samozřejmě jeho práci nikterak neumenšuje) pak skromně podotknul: "Chtěl jsem jen zachytit těch pár momentů kluků, co jsou na misi." Budete-li tedy Palackého náměstím procházet, zkuste si vyšetřit alespoň ty dvě tři minuty k uctění a snad i částečnému pochopení práce lidí, kteří si to dozajista zaslouží.
 

zpět   |   nahoru   |   domů


Všechna práva vyhrazena / © 2011 Asociace českých filmových klubů / realizace nextWEB / admin